Co je a co není radnice v Kardašově Řečici

Budova kardašovořečické radnice je prostou a neokázalou stavbou, o jejíchž přednostech a kvalitách by nebylo nutno ani možno diskutovat, pokud by se nejednalo o její hrozící demolici.

Přitom důvod proč by se měla bourat je mi stále naprosto nejasný. Její výstavba spadá do doby, kdy Kardašova Řečice zastávala mnohem významnější postavení než v dnešní době, proto bych se přimlouval, abychom k ní přistupovali s pokorou a nahlíželi na ní přísně v kontextu místních poměrů.

Jedná se totiž stále o jednu z nejvýznamnějších řečických staveb, která si navíc zcela ojediněle zachovala svůj původní historický ráz.

Dnešní podobu zastavění, na daleko starším půdorysu našeho dvojměstí, získala Řečice až na přelomu 18. a 19. století, zejména pak po třech zničujících požárech v prvních desetiletích století 19.

Přerod na městský charakter proběhl snad ještě o něco později během 19. století, ale jen v tom krátkém úseku mezi velkým náměstím (podle mé babičky „rynkem“) a malou stránkou.

Výstavba většiny městských budov včetně radnice tudíž spadá do převratného historického období spjatého mimo jiné s osvícenstvím a obrozenectvím, které vyústilo v postupnou občanskou emancipaci, projevující se ve stavební kultuře historismem.

Stávající radnice byla po požáru staré vystavěna na nové parcele a shodou okolností, nebo spíše v důsledku vzrůstajícího občanského sebevědomí, ve význačné strategické pozici v centru jižní fronty velkého náměstí.

Jednopatrová robustní budova s vysokou střechou dosud výrazně převyšující okolní stavby přiléhá k sousednímu domu štítovou stěnou, tak aby bylo umožněno, nebo dokonce iniciováno jeho možné budoucí navýšení o další podlaží.

Tímto gestem je pravděpodobně zdůrazněn záměr mít radnici jako řadový dům a ne solitér, snad protože rozvážnost a skromnost byly tehdejšími občanskými ctnostmi.

Z téhož důvodu je i klasicismus, sloh té doby, ve kterém byla radnice postavena, velmi střízlivý.

Nevýbojné varianty historizujících forem jsou ostatně většině tehdejších řečických staveb vlastní.

Velmi opatrný tradicionalismus lze sledovat třeba i u klenby lodě zdejšího kostela znovu vystavěné, po zničujícím požáru, ve stejném období.

Pro dokreslení historických souvislostí stojí za připomenutí, že v našem nejbližším okolí, v Jindřichově Hradci, jsou dvě velmi významné klasicistní budovy ze stejné doby jako naše radnice, obě postavené rodinou tiskaře, vydavatele a pozdějšího starosty Aloise Landfrase. Totiž jeho slavná tiskárna, ale i vila se zahradou.

Klasicistní budova řečické radnice je při zběžném pohledu zdánlivě nevýraznou stavbou, což zřejmě vzbuzuje mylný dojem, že je bezcenná.

Jednopatrová, částečně podsklepená budova s vysokou sedlovou střechou, zakončenou do Veselské ulice valbou má rozložitou hlavní fasádu s vchodem, umístěným přesně do geometrického středu jižní strany náměstí.

Protože se nedochovaly původní plány a nebyl proveden stavebně historický průzkum, můžeme vnímat a popisovat pouze to, co vidíme.

Hlavní průčelí je trojdílné, devítiosé, dvoupodlažní s mělkým trojosým rizalitem ve středu fasády. Jsou zachované mělce profilované římsy, rustika na meziokenních pilířích v přízemí i hladký sokl.

Poslední stavební úpravou, kterou bylo osazení oken do vnějšího líce, se fasádě vrátila její původní plochost, barevná úprava pak překryla nedokonalé detaily její profilace.

Z dnešního pohledu na historické objekty se však jeví být mnohem atraktivnějším vnitřní uspořádání a vybavení budovy.

Konstrukční i prostorová logika stavby, zejména zajímavý klenbový systém, je stále dobře čitelná a neporušená, přestože je pro laického pozorovatele nebo návštěvníka matoucí její celková zanedbanost.

Díky tomu však zatím nedošlo k nevratným úpravám, které obvykle odstraní nejen autentičnost, ale především přehlednost a jednoznačnost původního řešení. Neodolatelným pokušením bývají ataky na klenby a klenuté prostory, které bývají nesmyslně rozpříčkované, různě ubourávané a v krajním případě stržené.

V našem případě byly „jen“ vybourané všechny původní dveře a okna, překryty všechny podlahy a schodišťové stupně a provedené další utilitární úpravy.

Stav, ve kterém se dnes radnice nachází je dlouhodobě neudržitelný.

Protože však její nosné i nenosné konstrukce zjevně nevykazují statické ani stavebně fyzikální poruchy, nevidím důvod pro její bourání, ale je možno ji pomocí promyšleného návrhu postupně a nenásilně obnovit.

Standardní klasicistní dispozice nabízí dostatek atraktivních prostorových příležitostí pro splnění většiny současných požadavků.

Chybějící prostory jako například radniční sál se zázemím, nebo racionálně řešenou knihovnu lze umístit do podkroví, nebo k budově přistavět.


Co však naše radnice zajisté postrádá, jsou obvyklé radniční atributy, kterými jsou věž a loubí.

Věřím, že rozvážným přístupem lze docílit velkolepého mnohavrstevného účinku, bez ztráty historické budovy, a přitom získat soudobou víceúčelovou radnici.

Rád bych připomněl, že Řečice není kulturní pustina, která by potřebovala kolonizátory nebo misionáře. Stačí jen navázat na velmi bohatou a v mnohém originální historii. Nakonec velmi časná výstavba naší radnice je toho dokladem.

V našem městě byl například vždy pestrý společenský a spolkový život, jak se můžeme dočíst v Místopise…, který je ojedinělým a bezkonkurenčním fenoménem.

Nedovedu si představit prostorové požadavky, které by nemohla poskytnout zrekonstruovaná a dostavěná radnice.

Druhá půle 20. století po sobě zanechala mnoho trosek. Je na řečických občanech, aby tuto již téměř dokonanou demontáž Řečice jako města zarazili. Obávám se, že víc příležitostí už nebude.

Na přiložených historických snímcích dnes již zmizelé Řečice je patrné jak velké a nenahraditelné ztráty jsme postupnými demolicemi utrpěli. Věřím, že ke stejnému názoru jako já dojdou i odpovědní představitelé obce, že momentálně žádné další bourání staveb už není možné.