Obvykle se kampaní ani petičních akcí neúčastním, tentokrát se ale nemohu vyhnout reakci na Vaše prohlášení o možnosti zbourat budovu Federálního shromáždění.
Z úst primátora, který se prohlašuje za zastánce moderní architektury, mi takové úvahy připadají skoro neuvěřitelné.
V Praze je jen málo budov, které byly v době svého vzniku tak aktuálně moderní, a zároveň o tuto modernost nepřišly ani v následujících desetiletích.
Budova Federálního shromáždění v Praze byla postavena navzdory tehdejšímu neblahému režimu a navzdory snahám jeho reprezentantů architektury. Pouze tehdejšímu prezidentu Svobodovi vděčíme za to, že výsledky architektonické soutěže byly respektovány - jeho poradci usilovali o jejich anulování a prosazení návrhu jiného architekta.
Váš demoliční návrh shodou okolností zaznívá právě v době výstavy o budově Federálního shromáždění, která konečně stavbu představuje v širších souvislostech evropského a světového vývoje architektury té doby.
Lze přitom bez potíží jmenovat stavby, které byly ve své době vnímány kriticky a přesto svůj význam prokázaly.
Kupříkladu budovy Guggenheimova muzea v New Yorku nebo Pompidouva centra v Paříži byly postaveny jen díky podpoře a odvaze politiků, navzdory protestům veřejnosti a mnohých odborníků.
(První jmenovanou dokonce na základě účelově změněných stavebních předpisů, které návrh v mnoha směrech porušoval.)
Ano, je otázka, do jaké míry se jmenované budovy líbí široké veřejnosti.
Nicméně taková otázka platí o mnoha význačných uměleckých dílech, která jsou pro svůj obor zásadní a určující, a které je tudíž lépe neničit.