Přístřešek vinařského lisu na vinici sv. Kláry

Botanická zahrada v Praze Troji, jako významný vinař staré pražské vinařské oblasti, již delší dobu systematicky popularizuje vinohradnictví v Praze.

Promenádní cesta, která prochází vinicí Sv. Kláry je organizovaná jako naučná stezka. Zakončená je vyhlídkovou terasou ve výjimečně exponované poloze vysoko nad Trojským zámkem a vstupem do Zoologické zahrady. Do tohoto místa, s atraktivním výhledem na pražskou kotlinu a pražský hrad, byl osazen vinařský lis z r. 1801. 

Navržení a vybudování ochranného přístřešku nad tímto unikátním, nově zrestaurovaným historickým exponátem bylo jen dalším logickým krokem.

Zdánlivě jednoduché zadání a hezká výzva, přesto však provázená celou řadou úskalí.
Pro původně požadovaný jednoduchý přístřešek v tradiční formě jsme neobjevili odpovídající vzory. Lis býval umístěn buď v klenutém sklepě, jako původně ten, o který se v našem případě jednalo a nebo stával volně na návsi - a sloužil, dokud se nerozpadl.

Zvolili jsme variantu, která se blíží dotyčné klenbě a navrhli její dřevěnou parafrázi, neboli výřez z válcové plochy sestavený z trojúhelníkových rovinných segmentů.

Ostrý hrot trojúhelníkové střechy směřující na východ do směru příchozí promenádní cesty, je návěstím navádějícím návštěvníky k atraktivnímu historickému exponátu, k úchvatné vyhlídce a nakonec i k úkrytu před nepohodou.
Jako originální poutač Botanické zahrady působí objekt i z ohniska Troje na Trojské ulici, kde se stýkají všechny tři zdejší významné instituce.

Obhájit u investora návrh, přes jeho neobvyklé a netradiční tvarování, se nám podařilo, třebaže ho naše řešení postavilo před problém přehodnotit otázku nákladů a nalézt vhodného dodavatele pro poněkud komplikovanou konstrukci.
Složité, i když nakonec souhlasné bylo také projednání s památkáři. Probíhalo s modelem v ruce přímo na vinici. Jen obtížně jsme argumentovali tím, že požadovaná tradiční forma nemá historickou předlohu.

Ochranný přístřešek tvoří dřevěná prvková prostorová konstrukce sestavená ze smrkových řezaných a lepených hranolových profilů spojovaných pomocí ocelových svorníků a vrutů. Třemi dřevěnými podporami je přístřešek nejen vynášený nad terén a lis, ale především je jimi přikotvený k zemi.
Lehká stavba, o které statik prohlásil, že by neudělala důlek na koberci, kdybychom ji postavili doma do pokoje, nakonec vyžadovala tři rozměrné betonové základové patky, každou o velikosti krychlového metru. Musela být ukotvena, protože kvůli tvaru a poloze přístřešku hrozilo, že nám uletí jako papírový drak nebo rogalo.

Naše pojetí tradice se projevilo především v použití přírodních materiálů. Celodřevěná stavba je nepochybně velmi působivá, nicméně dřevěná prkenná krytina musí být vybavena pojistnou hydroizolací, jinak by jen velmi nedostatečně vzdorovala dešti.
I v našem oboru platí, že „není malých úloh“. Každá stavba je originál a její příprava je pracná víceoborová činnost. Ani zkušenost vás stoprocentně neochrání. Platí, že vždy děláte něco poprvé a to i při takto drobném úkolu.


Spolupráce: Tomáš Bryčka, Luděk Polívka, Bohumil Váňa
Adresa: Trojská, Troja, Praha, Česká republika
Investor: Botanická zahrada hlavního města Prahy
Realizace: 2011

Článek byl publikován na portále Archiweb.cz

Řečická radnice: tečka za soutěží

Moje tečka za radnicí v Kardašově Řečici

Radnice v Kardašově Řečici. Foto: V.Nekut

Jsou to právě dva roky, co jsem se aktivně zapojil do polemiky o osud kardašovořečické radnice.
Snad jsem tím i přispěl k tomu, že bylo upuštěno od její plánované demolice.
V těchto dnech byly vyhlášené, dosud však nezveřejněné, výsledky architektonické soutěže na její rekonstrukci, které jsme se rovněž, byť neúspěšně, zúčastnili.

Během těchto dvou let jsem hledal odpovědi na otázky, které jsem si o významu svého rodiště zákonitě položil.

Odpověď na každou z těchto otázek by pravděpodobně vydala na samostatné pojednání. Třeba to jednou někdo povolanější udělá. Já jsem se o to pokusil ve zprávě přiložené k našemu návrhu.

Rád bych sám pro sebe tuto etapu dnes uzavřel.

Co je na Kardašově Řečici unikátní?

Je jím zcela jistě jedinečný urbanismus, ze kterého lze rozpoznat složitý, staletí trvající vývoj.

Od středověké vesnice s velkým návesním rybníkem až po dvojměstí se dvěma náměstími a neobvyklým ulicovým centrem na jejich spojnici. To, vázané na náměstí třetí, kostelní, si udrželo svůj neopakovatelný charakter až do poloviny 20. století.

Historická architektura

• Románsko-gotický kostel z doby Karla IV.
• Pozdně barokní čtyřkřídlý zámek s anglickým parkem.
• Klasicistní radnice.

Jaká je převažující stavební sloh Kardašovy Řečice?

Klasicismus byl sloh, ve kterém byli nuceni naši předkové přestavět většinu domů po sérii zničujících požárů na počátku 19. století.


Svoji jednoduchostí a relativně lacinou úpravou uličních fasád jim nadlouho učaroval.

Ještě domy stavěné těsně před druhou světovou válkou stavěl zednický mistr Víta s puristickými fasádami, které se nezastřeně hlásí ke, o století staršímu, klasicismu.

K řečické radnici

1.NP - původní stav

Místní radnice je významná historická stavba

Z hlediska místního významu se zcela nepochybně jedná o nenahraditelnou historickou budovu, slohově čistou a stavitelsky hodnotnou, navíc postavenou v unikátní urbanistické poloze v čele hektarového náměstí.

V širších celostátních souvislostech ji lze řadit k velmi raným a architektonicky dobře vyvinutým tuzemským klasicistním radnicím.

2.NP - původní stav

Jedná se o výjimečně zachovalou, pozdějšími přestavbami téměř nedotčenou budovu s velmi pokročilou trojtraktovou dispozicí v obou podlažích a prostou, přesto ušlechtilou fasádou.

Bezozdobnost je zřejmým záměrem, nikoli nechtěným nedostatkem, který by bylo nutno dnes opravovat. Vyjma střízlivých a dodnes dochovaných dekorativních architektonických prvků nejsou archivně doložené žádné další.

Prvky původní konstrukce stojí za povšimnutí:

• v minulosti provedený povrch fasády členěný římsami a rustikou
• starobylý klenební konstrukční systém zastropení přízemí
• nákladné kamenné schodiště
• unikátní archaický krov
• původní vnitřní omítky s fabiony z doby výstavby
• klasicistní dveře a možná další prvky 

Všechny jsou nepochybně autentické a pro Řečici mají nedozírnou historickou cenu.

Může budova vyhovovat i dnešním nárokům?

Dospěli jsme k názoru, že požadavky města na administrativně správní provoz městského úřadu nejsou zdaleka tak odlišné od minulosti, že by je nebylo možno s drobnými korekcemi splnit i ve stávajícím dispozičním uspořádání.

Jistý problém můžou v historické budově způsobovat příliš velkorysé požadavky místní knihovny, což ukázaly již výsledky předchozí zrušené soutěže. Tato instituce je dnes, přes svou úctyhodnou aktivitu, díky elektronizaci v neustálé reorganizaci a těžko předvídat jak bude fungovat zítra. Přesto lze jejím nárokům vyhovět bez vážného poškození budovy vestavbou do dvora

Využívání podkroví je v našich podmínkách fenoménem až moderní doby, ale může mít i pozitivní dopad. Musíme se však smířit s tím, že je tam nutno přivést denní světlo.

1.NP - soutěžní návrh

Jak jsme postupovali při návrhu

• V první řadě jsme se snažili respektovat původní, částěčně zachovanou dispozici budovy. Ujistili jsme se, že není v rozporu s požadavky stavebního programu. 
• Obnovili jsme velkou klenutou síň v přízemí a nabídli tím městu vážnost historického prostředí pro řadu místních společenských akcí. 
• Podobně jsme přistoupili k pracovišti starosty a jeho zázemí: hledali jsme řešení jak vyhovět nárokům veřejné knihovny a sladit je s požadavky na oddělení jejího provozu od městského úřadu. 
• Společenský sál jsme vestavěli do historicky a technicky hodnotného krovu bez jeho poškození.
• Záchody jsme logicky umístili do přístavku ke dvorní fasádě, do polohy kam ten stávající přistavěli naši předci.
• Nabídli jsme městu atrakci ve formě vyhlídkové střešní věžičky, pro niž byla budova dle původních plánů stavebně připravená.
• Našli jsme způsob, jak zachovat fasádu v původních, dodnes zachovaných omítkách vytvořených našimi pradědy (a zachránit ji tak od polystyrénu).
• Úpravou náměstí jsme chtěli přispět ke zvýšení atraktivity místa a města.
• Usilovali jsme o zcelení radničního areálu, který zahrnuje i historicky odůvodněnou požární zbrojnici a byty. 
• Jedním z našich záměrů pak bylo doplnění a uzavření uliční fronty městského urbanistického bloku z ulice Palackého.

2.NP - soutěžní návrh

Myslím, že jsme oprávněně přistupovali k naší radnici jako k plnohodnotné historické architektonické památce, která jako jedna z posledních budov v obci reprezentuje originální císařský klasicismus.



Viz JH deník (23. 06. 2011),
návštěvní web K Ř 09. 2011,
Řečické zajímavosti 4/2011


PS. Zveřejněno. Škoda naší starobylé radnice, mlčenlivého svědka všech převratných událostí naší moderní doby.
Bez úhony přečkala nejen převratné 19. století, ale i přechod z habsburské monarchie do nové republiky. Nezničily ji obě světové války ani socialismus. Až teprve nyní pod přísným dohledem České komory architektů, která opakovaně pověřila rozhodováním své zástupce již jednou zapletené do demoličního pokusu, bude nenávratně poškozena její historická integrita.
Přízemní adaptace podepřená urbanistickým paradoxem.

Rudolfinum je monument

Budova pražského Rudolfina je bezesporu naprosto mimořádným architektonickým a technickým dílem. Skutečný chrám umění se vskutku chrámovým průčelím a přitom dobře sloužící svému poslání.

Je osazený do vyvýšené polohy, jakoby na „chrámovou horu“. Musíte k němu zadýchaní vystoupat po 22 málo pohodlných strmých schodech.

Odměnou je zcela ojedinělý zážitek v podobě krásných, vznosných, v rychlém sledu za sebou řazených vstupních a promenádních prostorů. Na ně původně navazoval úzký zšeřelý průchod do nádherného a rozlehlého sálu, který má jen málo konkurentů v soudobé evropské architektuře.

Návštěva Rudolfina poskytne neobvykle krásné architektonicky kultivované prostředí, které umí současná výstavba těžko  navodit.

Přitom však je zde všechno dokonale funkční. 

Zejména vyhlášená akustika v koncertním sále a příjemné denní osvětlení v galerii výtvarného umění. I technické zázemí je dnes na velmi dobré úrovni.

Je to zřejmě jedna z prvních vskutku moderních budov u nás, i když ještě v historizujícím šatě.

Byla postavena v mimořádně příznivé době a za mimořádných podmínek.
Je zde patrná velkorysost díky nezvykle prostornému staveništi v hustě zastavěné a morfologicky členité Praze. 

Architektem byl Josef Zítek, jeden z mála našich geniálních tvůrců. Ve své výjimečnosti měl u nás jen několik předchůdců, zatím nikoliv následníky. 

Zajímavý je jeho lidský osud, vyznačující se nikdy neustávajícími souboji s tehdejšími českými politickými předáky, které ho nakonec odradily od další tvorby. Postavil tak jen omezené množství, přesto však vynikajících staveb. 

Spolu s výše jmenovanou budovou jsou jím projektované Národní divadlo a lázeňská Mlýnská kolonáda v Karlových Varech našimi zásadními architektonickými mezníky. 

Nezvykle vzdělaní, odpovědní a nezávislí porotci soutěže mezi vyzvanými architekty, na jejímž základě byla budova postavena, rozpoznali a doporučili k realizaci návrh, který sice zpočátku nesplnil požadavky, ale předčil ostatní soutěžící. 

Budova má obdivuhodně demokratický charakter - téměř zde není oddělen vstup a pohyb běžných posluchačů od tehdejších vládnoucích špiček a jejich doprovodu. Mimochodem následník trůnu, jehož jméno budova nese, ji však nikdy nenavštívil. (Prý ano). 

Stavebník, Česká spořitelna, se nechal přesvědčit o výjimečnosti návrhu a odsouhlasil výrazné navýšení nákladů na výstavbu.
Díky obecně povědomým národnostním třenicím nebyla provedena výtvarná výzdoba v celém rozsahu, zejména ve dvoraně severní části budovy, přesto tím nebyla její kvalita negativně poznamenána.

Jedná se o téměř dokonalé autorské architektonické dílo.

Bohužel sudičky daly budově do vínku i mnohá protivenství pro následující doby.
Již v r. 1921 se poslanecká sněmovna nového státu rozhodla, snad ve jménu jakéhosi pseudo protihabsburského tažení, budovu přestavět na poslaneckou sněmovnu.
Částečná rehabilitace budovy byla provedena ve čtyřicátých letech 20. století, avšak ta nese pachuť zvůle nacistické okupace.
Socialismus měl ke stavební kultuře 19. století vyhraněně negativní vztah, snad kromě k Národnímu divadlu, a tak nechal budovu pustnout až do konce 80. let. Rekonstrukce pak byla připravovaná s vidinou surové adaptace její galerijní části na filharmonii.

Důslednou rekonstrukci a uvedení stavby do původního stavu umožnily až celospolečenské změny po roce 1989. Budova zazářila v nebývalém lesku a postavila architektuře v nově se rozvíjejícím státě pomyslnou laťku hodně vysoko. Možná Kaplického knihovna by se s ní mohla porovnávat, ale to se již nikdy nedozvíme.

Jak se zdá boj o Rudolfinum nikdy nekončí. Vždy se najde někdo, kdo rozpozná její výjimečnou kvalitu a rád by na ní parazitoval.

Nyní to je světem prošlý jazzman, Rudi Linka. Díky jemu probíhá každoročně v Praze jazzový festival, za který zasluhuje obdiv, úctu a díky.

Avizovaný zásah do Rudolfina je však poněkud svatokrádežný, přestože se tak děje za asistence uznávaného architekta Josefa Pleskota a některých dalších jmenovaných a nejmenovaných.

Nevím, co vede v článku jmenované architekty k tomu, aby se podíleli na bagatelizaci umělecké hodnoty Rudolfina, na který by mohl každý opovážlivý a zručný designer, který nezná souvislosti, nerozumí jim a odmítá je znát, postavit zobrazenou nástavbu. Snad by nám motivaci těchto podporovatelů pomohl odhalit pan Werich ve své nezapomenutelné forbíně o středověku.

Ve stínu současných každodenních trampot možná tento další, a jak je patrné dlouho a důkladně připravovaný, atentát na naší kulturu unikne veřejnosti jako nepodstatný.

Pokud pan Linka snižuje v očích veřejnosti hodnotu Rudolfina přirovnáním k daňovému úřadu, měli bychom zpozornět a zajímat se co a kdo za tím vlastně stojí.

Ale především si musíme uvědomit, že tady v Praze postavili zdejší finančníci mimořádný kulturní stánek s historicky oprávněnými výpůjčkami z jiného stavebního druhu a vývojové etapy, zatímco v jím připomínaných stavbách finančních úřadů bylo zřejmě historizující tvarosloví zneužito a tím devalvováno.

Těžko lze hledat složitější úlohu než zřídit jazzový klub na střeše Rudolfina. Málokdo by byl schopný se s tím se ctí vypořádat. Jak se však zdá sebevědomých odvážlivců je dost, schopných však je jen nepatrně, soudě podle toho co se staví.

Uvědomme si především, že nemáme mnoho novodobých staveb podobné vynikající kvality, abychom nad tím mohli lehkomyslně mávnout rukou.

Myslím, že je v Praze celá řada méně hodnotných budov, kterým by zájem a investice známého organizátora každoročního jazzového festivalu a jeho podporovatelů velice prospěla.